Otevřený dopis ministru..

Vážený pane ministře,

po odchodu do penze jsem si, jako obyvatel většího města, splnil svoje velké přání, prožít zbytek života na Šumavě, se kterou mně spojoval převážnou část života zájem o sport a přírodu.

Mám štěstí, že mně „ zaplať pánbů přeje zdraví“ a tak mohu svoje představy stále aktivně naplňovat. Za šestnáct let stálého pobytu jsem však jako řadový obyvatel žijící na samotě, poznal nejenom krásu šumavské přírody, ale i druhou stranu bydlení v této krásné oblasti. Nebudu Vás zdržovat popisováním problémů spojených s dopravou do škol, k lékaři a do zaměstnání, se zaměstnaností, zásobováním, počasím atd, protože to jsou problémy společné pro všechny horské oblasti. Chci zdůraznit především problémy vyplývající z dlouholeté existence Národního parku Šumava založeného v roce 1991.

Jako bývalý obyvatel většího města žasnu, co všechno museli místní obyvatelé vydržet a překousnout za 23 let existence parku, a je jedno, zda se jednalo o řadové občany, starosty, nebo podnikatele.

Je pravdou, že založení parku v roce 1991 bylo všeobecně přijato s nadšením, protože se předpokládalo, že do zanedbané, vylidněné a opomíjené oblasti přinese existence parku nejen potřebný rozvoj obcí, ale především pracovní příležitosti. Počáteční euforii však velice rychle vystřídalo zklamání z nenaplněných představ a slibů. Zato ze strany orgánů ochrany přírody stíhala jedna vznešená strategie, koncepce a vize druhou ( O Šumavě společně, Konečně společně, koncepčně atp). Pozadu nezůstávala ani memoranda a dohody se sousedícím bavorským parkem, uzavíraná bez účasti šumavských obcí.

Všechny strategické materiály měly jedno společné – nebyly plněny především ze strany orgánů ochrany přírody.

Rozjitřený region měl dokonce uklidnit slib premiéra daný starostům, na zřízení funkce Státního zmocněnce pro Šumavu. Správa zřizovala i funkci „ diplomata pro obce“. Vše však byly jenom nezodpovědné sliby, kterým chyběl skutečný zájem o řešení problémů.

Změna nastala s posledními řediteli NP Šumava, kteří našli s obcemi, Radou národního parku a vedením obou krajů společnou řeč ke vzájemné spolupráci, jejímž výsledkem byl nejen nový Návštěvní řád Šumavy, nový plán zónace (s nebývalou dvojnásobnou výměrou I. zón), nový Plán péče ( dosud prodlužovaný od roku 2010), ale především tolik žádoucí klid a pohoda.

S velkým porozuměním bylo přijato i Vaše přesvědčení o nutné spolupráci a plnění dohod s obcemi, o potřebě nového zákona o Národním parku Šumava a hledání řešení problémů kompromisem.

Netušili jsme však, že ze dne na den změníte názor a vytvoříte si představu potřeby „ uklidňovat situaci na Šumavě“, která vyvrcholí odvoláním ředitele Jiřího Mánka. Ředitele, který je místním rodákem, dokonale zná oblast kterou spravoval a splňuje předpoklady odborného vzdělání. Ředitele, který uklidnil region, zastavil kůrovcovou kalamitu, snížil o 90 % kůrovcové těžby, zakázal používaní jedů a za krátkou dobu svého ředitelování měl konkrétní výsledky, které se nikomu předtím nepodařily. Cítíme se podvedeni tím, že plán péče projednaný šumavskými obcemi, oběma kraji a Radou NP Šumava, byl Vaším ministerstvem pozměněn a schválen..

Je smutné, že jste se pravděpodobně nechal ovlivnit rozsáhlou mediální kampaní ekologických aktivistů a „stínových vědců“, kampaní, která byla cíleně zaměřena na dobu před Vaším zvolením ministrem. Kampaní, která nesmyslnými a hlavně nepravdivými argumenty měla vyvolat v neinformovaných lidech představy jakéhosi „vyškrtnutí NP Šumava ze seznamu světových parků, představy zastavění ¾ území parku lanovkami, hotely, lunaparky a golfovými hřišti, nebývalým používáním jedů a vytvářením podmínek pro rejdy dřevařských a podnikatelských loby“. Kampaní, kterou vedou příznivci vytváření jakési divočiny, která nemá oporu v české legislativě, divočiny pro kterou nejsou v kulturní šumavské krajině, ani v jejích lesích podmínky a jejímž konkrétním výsledkem jsou dnes 3 miliony suchých nebo poškozených stromů.

Vážený pane ministře,

problematika Šumavy vybočila z šumavského regionu, protože se týká dvou milionů jejích ročních návštěvníků , na kterých jsou závislé i životní podmínky šumavských obyvatel.

Nechtěl jste „ přilévat olej do ohně“ ale podle mého názoru jste, při vší úctě, „ přilil do ohně plný džber benzinu“.

S pozdravem a úctou
František Nykles – člen Rady NP Šumava a bývalý
předseda Svazu obcí NP Šumava